Pohlazení motýlích křídel
zanechá na tváři prach.
Tolik křehké jsou děti…
A dospělí ještě víc.
Včera jsem polykala hvězdy.
Pod širákem.
A jako by se mi svíralo hrdlo –
jejich krásou…
A zároveň ubohostí mě samotné,
malého bodu ve vesmíru,
který jenom dnes,
náhodou,
napadlo pár veršů.
Který objevil,
jak křehký
je život na zemi –
že i z každého dotyku
sebekrásnějšího stvoření
zbyde nakonec
jenom prach.
Lehký prach
na tváři.
:D tak to jo :D ;)
:D Dík, holky! ;)
Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.