Ty jsi

Ty jsi

Slunce usíná v údolí

červánky stékají ti po tvářích i šatech

a hladí je prsty vánku

do vlasů tvých usedá vlahý podvečer

a na ramenou ti něha složila svou hlavu

Stébla trávy tiše šustí o tvé kotníky

a hloučky mušek se mnou procházíš

padá tma, ty ale v sobě neseš světlo

 jsi domov, v němž se mohu v noci skrýt

Andělé šeptají tvými ústy

a srdce ti bije v jejich rytmu

do korun stromů vynášíš mé touhy a sny

aby byly co nejblíž k nebesům

Když jsi poprvé navštívil mé srdce

nikdy jsem tě už nepustila z jeho středu

protože zahříváš je, když mrzne žalem

a neseš na rukou, když nemůže dál

Hvězdy se sklání ke tvé zářící skráni

a na šíji luna tě políbila

v nádechu provoněného ticha

vesmír naplnil se hudbou tvojí duše

Vzdálený i blízký, tajemný i jasný

se srdcem z masa, ne z kamene

kterým láska přetekla a naplnila svět

když jsi zemřel, abych já mohla žít